Strnutí starých kostí,
za zády slepota oèí,
co vidìly více než dosti
ve spirále, jež bìsy se toèí.
Zkøížiti kotníky, jen rozpažit ruce,
vprostøed mysli planoucí –
sebou samým prokláti srdce
a zardousit lhostejnost chøadnoucí.
Pak pokynout èíší napìtí,
nech ètvero hrotù lebkou proniká,
zaznívá køik, jež vábí prokletí
a s další ètveøicí trup se potýká!
„Stojím pevnì zaklesnut… Hoøím utváøením k výšinám…
Krvácím proudem otevøení… S génii elementem létám…”
Chladný kov od nohou se plazí,
jak z ocele had tìlo obtáèí –
jeho smìr vìdomím zamrazí…
Že opouští mì levou rukou postaèí!
„Chu nápoje Vùle… Vùnì spáleništì minulých…
Dotek, že skuteènost kol… Naslouchám tonùm, jež hovoøí…”
Zrakem a duchem uvádìných.
Bílý antikrist!
Comentarios
Deja tu comentario: